Sezóna 2018

Mikuláš Cup, Vraclav 4.8. 2018

Délka: 24 km (3x okruh 8 km) s převýšením 570m.

Čas a umístění: Martin Motyčka st. 1:20:56 hod., celkově 5. místo, v kategorii M 50 1. místo

Radek Novotný 1:25:31 hod., celkově 9. místo, v kategorii M 50 2. místo

O závodě: první ročník zajímavého závodu. Pořadatelé připravili náročný okruh se třemi stoupáními, z nichž dvě měla 19%. Nechyběl také sjezd schodů. Ve velkém vedru docela slušnej záhul.

500 mil – zážitky Martina Motyčky st.

Zdravím všechny milovníky dvou kol!

Byl jsem požádán, abych se s Vámi podělil o své zážitky z právě ukončeného závodu 1000 mil – resp. jeho poloviny, protože už při první myšlence být součástí startovní listiny, jsem věděl, že ho nechci jet celý.

Pro ty, kteří nevědí, o jaký závod se jedná – oficiální název zní „1000 miles adventure“ (http://www.1000miles.cz) a jde o ultramaraton napříč Českou a Slovenskou republikou, vedený výhradně po horách, po značených i neznačených stezkách, cyklotrasách a částečně také po silnicích. Starty a cíle se každým rokem pravidelně střídají. Letos, tedy v „sudém roce“, se startovalo v nejzápadnějším městě České republiky (Hranice u Aše) a konec byl v nejvýchodnější vesnici Slovenska (Sedlica). V „lichém roce“ se to jede obráceně. Tato trasa tvoří celkem zmiňovaných 1000 mil (cca 1600 km). Závod je otevřen pro bikery, běžce, chodce, koloběžkáře a všechny, kteří se pohybují vlastní silou. Podmínky a další info k závodu najdete na výše uvedeném odkazu. Jen ve zkratce zmíním, že závodník nesmí během závodu přijmout jakoukoliv podporu. To znamená, že si musí sám obstarávat stravu, nocleh, servis kola, prostě vše potřebné a související s přesunem ze startu do cíle. Jinými slovy se spí tam, kde spadnete v noci z kola a s rozbřeskem se jede dál. Pokud s sebou nemáte zásobu jídla a jste v úseku, kde nemáte možnost si nic koupit, tak jste rádi za borůvky v lese.

Propustnost je 150 závodníků a přihlášení se spouští o půlnoci na Nový rok. Kdo nestihne napsat a odeslat přihlášku do 35 vteřin po půlnoci, nemá prakticky šanci se registrovat. 5 minut po půlnoci bylo zaregistrováno 280 přihlášek. Kdo byl nad číslem 150, byl automaticky veden jako náhradník.

Pár slov k přípravě… Vlastně začala hned ráno Novoroční vyjížďkou a skončila 17.6. Za tu dobu jsem najezdil cca 4500 km. Od května jsem už jezdil „s plnou polní“. Nesoustředil jsem se ale na vzdálenost, nýbrž na obtížnost, proto jsem trasoval pokud možno podobně obtížné trasy, jako jsou na mílích. Za tu dobu jsem nastoupal  75 km. Měl jsem k dispozici i trasy z minulých ročníků, a tak jsem si ty úseky „za humny“ projel celé. Konkrétně to byly Krkonoše, kde nakonec byla trasa prakticky zcela jiná, a pak úsek od Machovského kříže, přes Stolové, Orlické hory a Kralický Sněžník do cíle. Tohle období bylo asi nejobtížnější (a nejen pro mě). Hodně trpěla i rodina. Přes týden v práci, po ní alespoň 2x do týdne trénink a k tomu každý víkend pryč. Chtěl bych jim i touto cestou poděkovat za trpělivost a podporu. Ke konci už jsem byl sám docela přetažený a na poslední dva tréninkové víkendy se mi vůbec nechtělo. Už mi vadila ta samota, a tak jsem i přesto, že to nevidím rád, jezdil se sluchátkem v jednom uchu a poslouchal rádio. Ale to je právě to, co je na tomto závodě nejzásadnější – hlava. Hlavně o ní je tento závod. Jsou jedinci, kteří kolo takřka neviděli, a přesto to dají celé. Pár jsem jich tam viděl. No a tak jsem byl moc rád, když jsem se na poslední víkend domluvil s loňskou mílařkou Gábinou M. a najeli spolu 330 km. A protože Gábina jede i letos, a to celou trať, spolupráce pokračovala i v závodě. V půli závodu, kde jsem já končil, byla Gábina na prvním místě v kategorii žen.

Samotný závod vezmu letecky a přidám pár údajů z kompíku, čas zaznamenává čistou jízdu.

Den první 1. 7.: Hranice – Aš – Skalná – Kraslice – Přebuz

Ujeto 98 km, čas 6 h 54 min, nastoupáno 2 km

Závod začal v 15h a měl jsem v plánu ujet 70 km. Nakonec se nám do půlnoci podařilo 98 km. Noc na Přebuzi byla krátká.

Den druhý 2. 7.: Přebuz – Boží Dar – Klínovec – Hora Sv. Šebestiána – Moldava – Cínovec

Ujeto 145 km, čas 11 h 52 min, nastoupáno 2,9 km

Mrazivé ráno, vstávám v 5h a strojím se do všeho, co s sebou mám. Přesto se mi nepodařilo zabránit tomu, aby mi 2. července nezalezlo za nehty. Teplotě -3,5 °C se prostě nedá ujet. Oproti prvnímu dni už začínají kopečky. Cínovec je pro nás super cíl. Je to první povolená podpora u lidí, kteří mílemi žijí. Možnost použít sprchu, vyspat se v garáži, dát si pivko a něco k jídlu – super. Jediný, co nám tuto atmosféru trochu zkazilo, bylo, když jsme se dozvěděli, že Gábina je z žen druhá.

Den třetí 3. 7.: Cínovec – Komáří hůrka – Tisá – Sněžník – Děčín – Hřensko – České Švýcarsko Šluknov – Staré Křečany

Ujeto 167 km, čas 14 h 10 min, nastoupáno 3,1 km

Úkol dne zní jasně: dojet, předjet a urvat. Odjezd v 5h a hned od rána za to bereme, po 60 km nás brzdí trail nad Děčínem, následný přívoz do Hřenska a České Švýcarsko mi vůbec nechutná. Najíždíme do Šluknovského výběžku. Po každodenní povinné SMS (mezi 18h a 20h), která musí obsahovat souřadnice místa, odkud je zpráva posílána, fyzický, psychický a materiální stav, zjišťujeme, že je soupeřka necelé 4 km před námi. A v tu chvíli začal opravdový závod. Kdo tu cestu na nejsevernější bod republiky zná, mi dá za pravdu. Samý kořen, kamení a potok. Proti soupeřce máme dvě výhody – věk a celoodpružená kola. Začala se však projevovat únava a různé bolesti nohou. Přesto jedeme do noci, cíl Krásná Lípa však nedopadl. Stejně jako to bývá v pohádkách, když už je člověku nejhůř, stane se zázrak. Při vjezdu do vesnice Staré Křečany bylo na asfaltce napsáno: „Mílaři vítáni, dole ve vsi, občerstvení, nocleh“. Fakt jsem si myslel, že už spím a je to sen. Hned: „Co si dáte k jídlu? K pití? Budete tady spát? Tamhle je koupelna, věci tam nechte, my to vypereme a dáme do sušičky.“ Ráno snídaně, a když jí strkám peníze do kapsy, nevzala si ani korunu. Nejdelší etapa s tím nejkrásnějším možným koncem. Takovýhle lidi pozlatit.

Den čtvrtý 4. 7.: Staré Křečany – Krásná Lípa – Luž – Hrádek nad Nisou – Lázně Libverda – Izerska Hala PL – Harrachov – Dvoračky

Ujeto 139,5 km, čas 13 h, nastoupáno 3,1 km

Ani se mi nechtělo odjíždět. Brzy však přišlo probuzení. Na kopci Luž sedí naše soupeřka a snídá. To znamená, že pro nás tady místo není a nastává další nekonečná jízda. To už mi začínaly první zdravotní problémy, které se objevily už při trénování – bolest achilovky. Začala včetně kotníku otékat a při dlouhotrvajícím šlapání pekelně bolet. Proto jsem uvítal kopce, které jsme museli chodit. Tolik to nebolelo a ulevilo se. Vše to završil nepřesný chod přehazovačky. Naštěstí spraveno v bikeparku v Lázních Libverda za 50 Kč. Stále se nám nedaří si udělat uklidňující náskok. Krátká návštěva Polska a asi po 1h jízdy jsme v Harrachově. Obávaný úsek a předpoklady se plní ještě večer.  V KRNAPu se nesmí na cyklotrasách po 21.30h jezdit, takže kousek za Harrachovem sesedáme a pěšky šlapeme až na Dvoračky, kde kotvíme ve 23h. Za odměnu se nám dostává i přes zavřenou chatu večeře, pivko a ještě nám na ráno připravili snídani. Spát můžeme ve vstupní hale. Opět neuvěřitelná klika. Třetí noc pod střechou a v teple.

Den pátý 5. 7.: Dvoračky – D. Mísečky – H. Mísečky – Špindlerův Mlýn – Pec pod Sněžkou – Pomezní Boudy – Žacléř – Petříkovice – Adršpach, zámek Skály

Ujeto 107 km, čas 11 h 34 min, nastoupáno 3,2 km

Jednoznačně nejtěžší etapa. Slovo „ujeto“ vč. údaje za ním není zcela přesné, protože za prvních 5h pohybu jsme urazili pouhých 25 km. V úseku Strážné – Výrovka (Slezská stezka) jsem vyslovil tolik nevhodných slov, jako od začátku roku ne. Sjezd do Pece paráda, ne však pro brzdy. Tajou jak zmrzlina na sluníčku. Za Pecí hned vlevo a znovu stojka na Janovy boudy, Malou Úpu a finále Pomezní boudy. Peklo na zemi a do toho ten čtvrteční pařák. Zchlazení se nám dostává za Žacléří, krátká bouřka nás nutí se ustrojit do nepromokavých věcí, nikoliv však zastavit. Na to není čas. Naštěstí to netrvalo moc dlouho. Následuje nádherný úsek kolem Královeckého Špičáku a Mravenčího vrchu, přes Jánský vrch, sjezd do Petříkovic a výšlap do Adršpachu. Začíná se smrákat a my hledáme, kde složíme hlavu. Opět drobně prší, vjíždíme do parku zámku Skály. Zřejmě majitel nám nabídl prvně nocleh v penzionu, my ale bereme druhou variantu – stodolu vedle traktoru. Sprchu však neodmítáme.

Den šestý 6. 7.: Adršpach, zámek Skály – Machovský kříž – Karlów PL – Číhalka – Šerlišský Mlýn – Zemská brána – Klášterec nad Orlicí – České Petrovice – Mladkov – Dolní Morava

Ujeto 137 km, čas 12 h 45 min, nastoupáno 3,25 km

Úsek, na který se těšíme. Pojedeme za humny. A navíc ho máme celý projetý z posledního tréninkového víkendu. Vstáváme ve 4h. Cestou na Machovský kříž zjišťuji, že přední destičky nepřežily. Dojíždíme kolegu. Na mou otázku, zda náhodou nemá náhradní, sesedá a nové mi podává. Jsem klikař, jdu do trháku, abych měl čas na přehození. Od kříže už nás jede víc, ale jen chvíli. Mají nějak větší naspěch. Taky mi vše dochází. V jednom penzionu prosím o vodu a rohlík. Na to jsem dojel až na Šerlišský Mlýn, kde následovalo doplnění, jak do prázdného bříška, tak rezervoáru. Pokračujeme po hřebeni. U Kunštátské kaple kratičký deštík, který se opakuje u Haničky a nutí nás se opět strojit. U Zemské brány muselo být zle, všude stojí strašný vody a podle toho taky vypadáme. Bláto až za obrázkem. Ještě že nás Honza Němců vyfotil o pár kilometrů dřív, to jsme ještě byli fešáci. Další mediální zájem na nás čekal před Petrovicemi. Čemu se vlastně divím, jedu s první dámou peletonu. U rozhovoru s ní jsem jen tvořil kulisu, ale že by mně to vadilo, to teda vůbec. České Petrovice a poslední podpora. Člověk, který už taky míle jel. Kola umyl, vyčistil a namazal, nás nasytil a napojil. A hurá na Sucháč. Z jeho sjezdu do Boříkovic opět začíná pršet. Pizzerie vše řeší. Je nás tu najednou 6 a pivko chutná. S místem na spaní nám pomáhá soused od vedlejšího stolu, když nese klíče od garáže. Mezi tím pršet přestalo a podle radaru už nebude. Zůstává jeden, zbytek bere útokem po červený Dolní Moravu. Vyčerpávající výstup za svitu čelovek končí u prvního baráku kolem půlnoci. Jsem grogy a hladovej, do spacáku lezu „na prasáka“, v jedný ruce rohlík, v druhý salám.

Den sedmý 7. 7.: Dolní Morava – Slamník – Paprsek – Smrk – Františkov

Ujeto 71,7 km, čas 5 h 48 min, nastoupáno 1,5 km

Ve 4.30 mě budí komáři. Poštípanej budím zbytek, rychlá snídaně za pochodu, balení spacáku a hurá na posledních 70 km. Ty si chci opravdu užít. Rozdělujeme se a já si to dávám na přístřešek pod Slamníkem. Jedu to po druhý v životě a stejně jako minule je nádherně, ty dech beroucí pohledy do údolí a na Kraličák jsou k nezaplacení. U přístřešku dojídám zbytek salámu a rohlíků. To by jeden neřekl, jak na horách tráví. Doráží Gábina, za chvíli už mám zase náskok a na Paprsku objednávám jídlo pro oba. Než dorazí, stihnu nějaký pivka na prosluněných terasách. Zbývá už jen výšlap na Smrk a pak nekonečný sjezd přes Brannou do Františkova. Cíl a v něm snad půlka Osíka. Uvítání, jak kdybych vyhrál Tour, NÁDHERA. To opravdu potěšilo!

Tak takhle nějak chutnají MÍLE. Zrovna dnes, kdy to dopisuji, dojel do cíle zakladatel tohoto závodu, extrémní biker Honza Kopka, se slovy, že nic těžšího v životě nejel a všem na trati se omlouvá za obtížnost. Na druhou stranu tady člověk pozná, na čem je, jak fyzicky, tak hlavně psychicky. S odstupem dvou dnů už taky vidím jen to pěkný. Hodně lidí se mě ptá, jestli to dám příští rok celý. Nedám. A ani ten následující. A pak se uvidí. Nechtěl jsem to jet jako závod, chtěl jsem být v sobotu doma, a to se povedlo. Výsledný čas 5 dní a 23 hodin mě samotného překvapil a tím mě při průjezdu půlkou závodu zařadil na dělené 45. místo.

Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat všem za podporu, především manželce Petře.

Fotografie a videa jsou na stránkách našeho cyklo klubu, stejně jako i data z navigace, pokud by se snad chtěl někdo detailně pokochat, kudy všudy jsme jeli nebo šli.

 

Konečný sumář z kompíku

Ujeto: 867,5 km

Čas strávený jízdou (chůzí): 76 h 3 min, zbytek času jsem projedl a něco málo prospal

Průměrná rychlost: 11,4 km/h

Nastoupáno: 19,2 km

Spáleno/kcal:  22100 při průměrné tepové frekvenci 105 tepů/min

Fotky najdete na https://radekosik.rajce.idnes.cz/500_mil/

Sádecká pila, 4. závod Poháru Českomoravské vrchoviny, 28.7. 2018

Délka: 44 km s převýšením 1460 m.

Čas a umístění: Richard Kořízek 3:04:14 hod., celkově 67. místo, v kategorii M 30-39 27. místo

Radek Novotný 3:06:34 hod., celkově 69. místo, v kategorii M 40-49 24. místo

O závodě: v Sádku v pátek docela slušně sprchlo, takže to v sobotu bylo měkko, vzduch jako v prádelně a teploměr na kompíku nám ukazoval během závodu vedro 35 stupňů. Byla taková klasická Sádecká pila 🙂

Bredy Moravskotřebovský cyklomaraton, 5. závod seriálu Cykloman, 21.7. 2018

Délka: 60 km s převýšením 1100m.

Čas a umístění: Radek Novotný 2:51:39 hod., celkově 50. místo, v kategorii M2 19. místo

Richard Kořízek 2:57:25 hod., celkově 58. místo, v kategorii M1 15. místo

Petr Jeřábek 3:38:34 hod., celkově 90. místo, v kategorii M3 13. místo.

O závodě: pořadatelé změnili trasu, takže to bylo těžší než v minulých ročnících. Nějak špatně však měřili, takže místo 50 km udávaných v propozicích byla délka 60 km a těch 10 km navíc bylo ve velmi horkém počasí sakra znát.

Cannondale Juris Real MTB maraton o Pohár starosty města Kamenice nad Lipou, 30.6. 2018

Délka: 56 km s převýšením 900 m.

Čas a umístění: Radek Novotný 2:44:04 hod., celkově 150. místo, v kategorii Muži 4 25. místo.

Petr Jeřábek 3:19:03 hod., celkově 202. místo, v kategrii Muži 5 25. místo.

O závodě: snad polovina z délky závodu byla po kořenech v lese, takže v cíli bolely nejvíc ruce a sedací část těla 🙂 Jinak super závod s výborným zázemím.

Velká cena České Třebové v cyklomaratonu o Pohát starosty města, 24.6. 2018

Délka: 28 km (převýšení 520 m), 50 km (převýšení 1170 m).

Čas a umístění: Richard Kořízek (50 km) 2:44:08 hod., celkově 62. místo, kategorie Muži B 17. místo.

Radek Novotný (50 km) 2:47:18 hod., celkově 64. místo, kategorie Muži C 19. místo.

Petr Jeřábek (28 km) 1:29:39 hod., celkově 53. místo, kategorie Muži 2 20. místo.

O závodě: těžký závod, dle slov Richarda jsou Maštale proti Třebové pohodička, po deštích v týdnu to na kořenech hodně klouzalo. Radek poprvé v kariéře na závodech “píchnul”. Oprava trvala 11 minut, přesto zajel čas lepší jak loni. S časem spokojenost u všech závodníků.